U prvního těhotenství jsem vyžadovala častější sex než normálně a příteli to tedy vůbec nevadilo. Zkraje se totiž hodně bál o miminko a vyžadoval pouze "misionáře" když ho moje ženská lékařka ujistila, že je vše v nejlepším pořádku a miminku se nic neděje, konečně se opět odvázal. Po porodu mě hodně šili, takže prvního sexu jsem se bála, ale nakonec jsme to zvládli zkraje šestinedělí, což by asi lékaři neslyšeli rádi. Bylo to úžasné a hlavně sex po delší odmlce nemá chybu. S miminkem je na sex méně času i chuti, což mi všechny ostatní maminky jistě potvrdí. U druhého těhotenství, které stále probíhá už mám na sex menší chuť než normálně a přítel brblá
ale co mu zbývá
jak to máte vy?