Znáte to- malý pokojík a v něm dva sourozenci -chalpeček a holčička. Dokud byli malí, tak to šlo, ovšem s přibývajícím věkem konflikty rostou - pořádek x nepořádek, barva stěn, moje věci , tvoje věci - jak to řešíte u vás? Pokojík bohužel nejde kvůli oknu přepažit a je opravdu malý.

_________________
Babča

My byly se ségrou 2 holky a neshodly jsme se taky. Naši to vyřešili tak, že jsme měli palandy. Ségra byla nahoře, celý vršek měla potapetovaný svými idoly. Já měla spodek. Celý obehnaný závěsem. Takže soukromí a taky. Všude svoje tapety a obrázky. Každá svou skříň, svého domácího mazlíčka a byl pokoj.

Abych měla klid, tak jsme doma udělali radikální přestavbu. Z ložnice jsme udělali druhý dětský pokoj a do obýváku jsme dali vyvýšenou postel, pod ní je počítač a skříňka a dvd. Děti se nehádajía i ten kousek soukromí máme.
Jarca

My máme holčičku a druhou čekáme, pokoj je velký, tak to snad zvládnou, určitě kvůli neshodám nebudu bourat příčky, které jsem si vlastnoručně postavila ú

_________________

Podle mě ideální, když je pokoj dostatečně velký, tak opravdu stačí prostor rozdělit - určit, co je čí - a hotovo. Funguje to.

V nějakém pořadu jsem kdysi viděla takové optické rozdělení malého pokojíku. Pomocí nábytku, který tvořil částečně stěnu, a barev. I když děti neoddělovala příčka, tak v podstatě měl každý prostor podle svého. Ty vzniklé prostory byly do L.

Pokud by to pokoje dovolili proházela bych je.