Určitě jste to už zažili - případ od případu nebo stále - od rodičů obou partnerů - to musíš řešit tak a tak, to je nevýchovné, dělej to takhle - já to většinou vyslechnu a druhým uchem ven, ale někdy je toho dost - jak tomu čelíte?

_________________
Emilka

Mým rodičům je 45 a tátovi 53. Takže táta mi žádné rady naštěstí neuděluje a mamka ano, ale všechny mají váhu a vím, že dříve či později jí dám za pravdu. Radila mi tak i ve výchově psa a musím uznat, že měla pravdu. Takže od ní si do toho nechám mluvit. Tchýně občas taky radí, ale my máme holku, ona vychovala 2 kluky, už je jí přes 50, takže my to většinou jde jedním uchem tam a druhým ven. Někdy jí dám za pravdu, snažím se s ní dobře vycházet, tak to nijak nehrotím. Občas si postěžuji příteli, ale to je vše

_________________
[url=http://lilypie.com][img]http://lb2f.lilypie.com/1MSBp2.png[/img][/url]
[url=http://lilypie.com][img]http://lb1m.lilypie.com/YySap1.png[/img][/url]

Nápodobně, občas mě to taky štve, ale vyberu si z toho, co se mi hodí, a zbytek nechám proběhnout kolem

_________________
Bernice

Asi je to i změnou doby, když jsme vyrůstali my, tak nebylo tolik zboží a kroužků a zájmů. Ale zase s námi nemuseli být na každém kroku. Do pionýra, hudebky a sokola jsem chodila sama. Dneska děckám musíme pořád být za zády, všude ho vozit a dávat pozor s kým se bavily a stýkaly. Ty starosti jsou trochu jiné.
Pavla